Manuál 5.: určování stavebních materiálů historických objektů


U památek se zvykneme ptát na to, kdy a kdo je postavil nebo dal postavit, ale méně nás již zajímá otázka z čeho. Přitom jde o důležitou informaci. Od použitého materiálu závisí, jak objekt vzdoruje zubu času, co ho ohrožuje a jaká ochranná opatření zvolit. Ještě před necelým staletím lidé na stavbu domů, hospodářských budov, ale i památek jako jsou kostely, kaple, kapličky nebo zastavení křížových cest využívali zejména materiál z lokálních zdrojů. Jen do míst, kde se nenachází vápenec, se muselo dopravit vápno pro výrobu malty, omítky, případně na bílení.

Mnohé staré zdi mohou pod omítkou vypadat jako ta na obrázku vpravo. Stavitelé usedlosti s vodním mlýnem v Kostelní Myslové na Vysočině využili vše, co se hodilo. Maltou spojili cihly a kameny z okolí.

Kategorie
Kámen
Hlína
Dřevo
Kovy

 

KÁMEN

Menší památky, jako sochy, kříže, boží muka nebo smírčí kameny bývají postavené z částí vytesaných z kamene. Kromě objektů ve větších městech materiál zpravidla pochází z některého blízkého lomu. 

Když popisujete konkrétní kamennou památku, věnujte pozornost i hornině, z níž byla postavena a pokuste se ji určit. U sochy je potřebné zjistit, jestli podstavec a figurální část jsou ze stejného materiálu, protože často tomu tak není. Podstavec může být například žulový, postavy z vápence, mramoru nebo pískovce. U jiných malých sakrálních památek, jako jsou boží muka, kříže nebo smírčí kameny, kombinaci různých typů hornin většinou nenacházíme.  

Nejlépe se charakter horniny posuzuje na čerstvějším lomu, což ale samozřejmě neznamená, že byste mohli památkové objekty otloukat. Zkuste si detailněji prohlédnout případná místa poškození, kde byste mohli objevit méně zvětralý povrch. 
 

Jak určit horninu?

Přibližme si ty nejčastější typy, s nimiž se u malých památek setkáváme:

Žuly

Typickým znakem této horniny jsou volným okem rozpoznatelná větší či menší zrníčka různých minerálů, z nichž se skládá. Základ tvoří drobné krystalky křemene připomínající zrníčka ne zcela čirého skla, dále pak mléčně bílých, růžových nebo hnědavých živců a světlé i tmavé slídy.

Použití žuly je mnohostranné - od stavebního a obkladového kamene až po pomníky, náhrobky, památné desky nebo podstavce soch. Na zpodobnění postav se používala zcela výjimečně, protože se nehodí na tesání jemnějších detailů.

Ve struktuře žuly jsou zřetelně rozeznatelná zrníčka různých minerálů - zejména křemene, živců a světlé i tmavé slídy.
 

Pískovce

Základem tohoto typu horniny je písčitý sediment stmelený minerály, které se z vody vysrážely v pórech mezi původními zrníčky. Ty jsou v detailním pohledu často rozeznatelné i pouhým okem, zejména u středně a hrubozrnných pískovců. Kromě rozdílné zrnitosti pískovce se vyznačují barevnou rozmanitostí od barvy bílé, přes odstíny sivé, žluté a hnědé až po intenzivně cihlově červenou, způsobenou příměsí oxidů železa.

Pískovce, které se dobře opracovávají, patří mezi tradiční materiály, které nacházíme nejen zabudované v starých zdech, ale jsou z nich vytesány mnohé památky - kříže, boží muka, morové sloupy nebo sochy, pro které si tvůrci vybírali světlé, kompaktní, jemnozrnnější typy horniny. 

Pískovce se vyznačují barevnou rozmanitostí a variabilní zrnitostí, která se může měnit i v rámci jednoho kusu kamene.

 

Vápence a mramory

Tento v přírodě běžný typ sedimentární horniny je pro stavebnictví velice důležitým materiálem, protože se používá na různé účely nejen v přirozeném stavu jako stavební a dekorační kámen, ale je hlavní surovinou pro výrobu vápna, tedy i malty, cementu a omítky. Vápenec vznikl dík drobným mořským organizmům - zejména korálům a dírkonožcům, jejichž ochranné schránky z uhličitanu vápenatého se usazovaly po dlouhá geologická období.

U vápenců, jejichž vnitřní struktura nebyla přetvořena v důsledku intenzivnějších metamorfních procesů, můžeme při bližším pohledu úlomky původních schránek rozeznat. Jiné se vyznačují velmi kompaktní a stejnorodou strukturou, v níž se původní materiál nedá volným okem identifikovat.

Vápence, které vlivem teploty a tlaku rekrystalizovaly, nazýváme mramory. Neobsahují již žádné zbytky schránek, skládají se z krystalků minerálu kalcitu (uhličitanu vápenatého).

Pokud si při identifikaci horniny nebudete jisti, můžete na její čistý povrch nakapat trochu octa. Jedná-li se o vápenec nebo mramor, začnou se v kapkách tvořit malé bublinky. 

A. Hornina v níž je zřetelně vidět složení stmeleného sedimentu s převahou úlomků schránek drobných mořských živočichů. Lehce se opracovává, ale její povrch rychleji zvětrává a podléhá biologickému napadení.

B. Šedý kompaktní prvohorní vápenec z oblasti Českého krasu. Na čerstvém lomu je hornina celistvá, homogenní, bez viditelné zrnitosti. Bublinky vznikající v kapce octa dokazují, že jde o uhličitan vápenatý.

C. Zvětráváním na plochách puklin se objevují fosilní struktury - na obrázku je zřetelná schránka pradávného hlavonožce.

Detailní pohled na povrch bílého mramoru ukazuje strukturu vzniklou rekrystalizací původního sedimentárního vápence. Malé důlky vznikly při opracování kamene.

 

HLÍNA

Nejrozšířenějším stavebním prvkem z této suroviny je cihla. V současnosti se téměř výhradně používají odolnější cihly z pálené hlíny (A), ty ale v minulosti nebyly zejména pro vesnické obyvatelstvo dostupné, a to nejen z finančního hlediska. Proto na venkově až do začátku 20. století lidé své domy stavěli hlavně ze dřeva, kamene a z nepálených cihel (B). Jejich základní surovinou je jílovitá hlína, která se podle své kvality míchala s pískem, drobnou kamennou drtí nebo štěrkem, plevy, řezanou slámou či použitou podestýlkou z maštale nebo chléva. Přidávaly se i vepřové štětiny, proto se tomuto typu cihel přezdívá vepřovice. Zmíněné příměsi, které jsou vidět i v jejich povrchové struktuře, spolu se světlými odstíny hnědé a hnědošedé barvy umožňují poměrně jednoduchou identifikaci tohoto dnes již nevyužívaného materiálu. 

A. Cihly z pálené hlíny byly ceněným stavebním materiálem. I ti zámožnější obyvatelé vesnic z nich povětšinou stavěli jen obytné části domů, na zdi hospodářských částí využívali lokální zdroje lomového kamene.

B. Cihly z tvarované a vysušené jílovité hlíny s příměsí písku, kamínků, plev, nařezané slámy, případně chlévské mrvy nebo vepřových štětin se nazývají vepřovice. I když jsou málo odolné vůči vlhkosti, vzdorují dobře ohni. V 18. a 19. století jim lidé postiženi požárem dávali přednost před dřevem jako stavebním materiálem

Zcela výjimečně se na území České republiky dochovaly domy z nepálené hlíny stavěné jiným způsobem než z cihel, například udusáváním hliněné směsi mezi oporné dřevěné bednění, nebo ukládáním v ruce tvarovaných válců šikmo do řad nad sebe. Bližší informace nabízí tato stránka.

 

DŘEVO

Rozeznávat podle makrostruktury druh dřeva použitého ve stavbách, je poměrně obtížné zejména když byl jeho povrch upravován nějakým nátěrem nebo je dřevo degradované a v dokumentačních aktivitách to většinou ani není nutné. Samozřejmě, že pokud při popisu nějaké památky se máte možnost s někým poradit, nebo vás toto téma zajímá a nejste v něm tak úplně laici, zkuste identifikovat druh stromů, z nichž byly dřevěné prvky zkoumané památky zhotoveny. Základní popis vám nabízí například tato stránka.

 

 

KOVY

-Připravuje se-